Z popisu obce: Na východních hranicích okresu Žateckého, kde řeka Ohře opouští žatecký kraj, rozkládá se na pravém břehu Ohře obec "Březno u Postoloprt". Čítá celkem 92 domy, které jsou seskupeny v obec původní (stará obec) a na "Celnici", jakož i v objektu cukrovaru. Obec podléhá okresnímu úřadu v Žatci a patří soudnímu okresu Postoloprty. Březno je přifařeno k Postoloprtům, má však společný starobylý kostelík ve Skupicích, kolem kterého je hřbitov, kamž ukládají se ku věčnému spánku obyvatelé Března, Skupic, Malnic a Mradic.
Obec sama jest nejníže položenou obcí okresu Žateckého. Hladina řeky Ohře v normálním stavu leží 178 metrů nad hladinou moře. Od Postoloprt je vzdáleno 2,6 km a od Loun 4,4 km.
Nejbližší obce jsou od Března vzdáleny: Malnice 2,9 km, Skupice 3,5 km, Lenešice 3,1 km, Zeměchy 3,2 km, Celnice leží 1,3 km vzdálena od staré obce, na silnici, vedoucí z Prahy přes Slaný, Louny, Postoloprty a Chomutov do Lipska. Rovněž i cukrovar jest vzdálen od staré vsi 1,7 km a tvoří nejzápadnější hranici ve výběžku do Malnického katastru. Náves, táhnoucí se směrem od jihozápadu k severovýchodu jest po obou stranách zastavena pěknými hospodářskými i obytnými budovami.Východní část obce leží těsně u Ohře, jižní část leží přímo pod "Křížovým vrchem" též Březenským vrchem zvaným (236 m). Náves jest osázena dvěma řadami lip. Uprostřed návsi stojí socha Krista, kterou dal postaviti soused Ondřej Klečka v roce 1743.
Katastr březenský hraničí na severní straně s katastrem Postoloprtským a Lenešickým. Přirozenou hranici v těchto místech tvoří řeka Ohře.
Na straně východní hraničí s katastrem Lounským, na jihovýchodě s kat. Zeměchy a částečně s kat. Malnickým a na západní straně s kat. Skupickým.

Z popisu povahy půdy: Nejlepší a nejúrodnější půda katastru březenského je severozápadně od vsi, blíže Ohře, v úseku zvaném "v luhu", ležícím v inundačním území, chráněném hrází kolem řeky se vinoucí. Půda je zde naplaveninou útvaru permského (t.zv. červenka) v níž se velmi dobře daří chmeli, zelenině i všem ostatním plodinám. V úseku zvaném "kojmě" jest rovněž naplavenina útvaru permského. Jest však nechráněn proti přívalům, v příp. povodně. Půda na jih a jihovýchod od Března, po obou stranách státní silnice se rozkládajících polí, jest živná půda černá, velmi úrodná. Dříve byl tento úsek vlhký, poněvadž povrchová voda (srážková) neměla spádu. V roce 1908 bylo provedeno odvodnění těchto polí. Na úseku zvaném "Na čihadle" jest půda méněcenná poněvadž spodní vrstvu tvoří písek a štěrk, kromě toho je značná část těchto pozemků poddolována a tvoří se propadliny. Průměrně vzato, jest půda Březenského katastru velmi úrodná. Majiteli této půdy jsou v převážné většině Němci. Jest sice i několik českých domkářů (t.zv. kravkařů) kteří jsou majiteli polností, jest jich však málo.

Ze statistik: Obec Březno u Postoloprt (německy Priesen bei Postelberg) má celkem 678 obyvatel, z toho 354 žen,
324 mužů, Čechů = 429, Němců = 249.
Náboženství řím. Kat. = 537, evang. = 7, čsl = 35, isr. = 7, bez vyznání = 92.

Podnebí: roč. prům. teplota = +8,7°C, roční prům. srážek jest přibližně 48cm.
Nadmořská výška obce jest 196m (Celnice), 178m (stará obec).

Stav dobytka: Koňů 44, hov.dobytka = 162 kusy, koz = 61, vepřů = 192, úlů = 91.
Hornictví: Hnědé uhlí, hloubka šachty 60m, lanovka 4km.
Stavby a úřady: Česká škola, něm. škola, nádraží, starý kostelík.
Továrny a podniky: Cukrovar - Celnice, turbinový mlýn.
Zemské plodiny: Obilí, řepa, chmel, ovoce.
Památky: Starob. Hřbitov a kostelík u Skupic.
Zem. Poloha: 50 stup. 22 min. 7 vteř. severní šířky, 31 stup. 22 min. 30 vteř. vých délky dle Ferra.
Jiná data: Polit. okres = Žatec, soudní okres Postoloprty. Počet obyvatel okresu: 47 811, z toho Čechů 9 232. Počet obyvatel soudního okresu 12 105, z toho Čechů 4 724, Němců 7 280.

Z poměrů hospodářských: Hospodáři obce Března jsou vesměs majiteli pěkných a výnosných statků. Jsou vesměs národnosti německé. Z Čechů jest několik domkářů, větších hospodářů vůbec ne. Pole jsou velmi úrodná a pěstuje se v hojné míře chmel a řepa cukrovka. Pěstování chmele bylo v létech poválečných velmi výnosné, což mělo za následek tak ohromnou nadprodukci chmele, že v roce 1928 cena jeho klesla tolik, že pěstitel neměl krytu ani režii. Bylo tudíž pěstování chmele zredukováno a řada chmelnic byla "vyhozena" a přeměněna na role.
Cukrovka pěstuje se též ve značném množství a bývá dosaženo krásných sklizní. Přímo ve Březně je cukrovar, tak že dovoz není odkázán na železnici a jest mnohem lacinější, v souvislosti s tím i celková výrobní režie. Pěstitelé řepy ještě nikdy neprodělali. Ceny řepy jsou doposud přiměřené. Z jiných plodin pěstují se všechny druhy obilí, pícniny, ovoce a j.
Pozemkovou reformou byl ve Březně postižen pouze Schwarzenberg. Měl v březenském katastru několik ha polí, které byly rozděleny a přiděleny zdejším bezzemkům a malorolníkům (obou nár.). Český živel tím byl posílen.
Chov dobytka je vzorný. Hospodáři mají několik vlastních rasových plemeníků a ve stájích a chlévech stojí řady překrásného dobytka hovězího, vepřového, koní a t.d. Drůbeže chová se velmi mnoho, i u soukromných osob. Také včelařství kvete velice, tak že Březno v pravém slova smyslu oplývá mlékem a strdí.
Po polích a nivách pobíhá množství zajíců a poletují hejna koroptví, jichž odstřel je značným zdrojem příjmů.
Zdejší hospodáři, mají družstvo pro udržování mlátičky, společenstvo pro chov plemenného býka, vodní družstvo a honební společenstvo.
Průmysl jest ve Březně značný. Je to v prvé řadě cukrovar, založ. v r. 1850 kníž. Schwarzenbergem a patřící nyní "Ústecké rafinerii", sídlem v Praze. Je to jeden z větších cukrovarů republiky. Zpracuje v čas kampaně až 12.000g řepy za 24 hodiny. Vyrábí se pouze cukr surový, který se zasílá do rafinerie v Ústí n/Labem, nebo i do rafinerií zahraničních. Kromě toho jest na břehu Ohře veliký, turbinový mlýn, patřící firmě Pavel Stein, kde jest i místní elektrárna zásobující elektr. Proudem obce Březno, Skupice a Malnice.
V katastru březenském jsou lomy na řasák a několik pískoven.
Obchodníci v obci jsou 2, národnosti německé. Dováží se obilí, vyváží mouka. Trhů týdeních není, výročních také není.
Dopravní prostředky jsou moderní. Firma Stein má 4 nákladní auta a 2 osobní. Kromě toho se ovšem dopravuje též po nápravě. Silnice jsou ve stavu vzorném. Povoznictví kvete jen v malé míře, poněvadž je zatlačují doprav. prostř. moderní. Dnešní povozník jest odkázán hlavně na provádění polních prací u malých zemědělců.
Zaměstnáním jest většina obyvatel Března zemědělskými dělníky, po té dělníky průmyslovými. Místní hospodáři zaměstnávají množství dělníků (kromě deputátníků), kteří dostávají denního platu průměrně Kč 20,-,
dělnice Kč 8,- až Kč 15,-. Samozřejmé jest, že za tento plat nemohou rodiny dělníků žíti v blahobytu. Mnoho práce - málo peněz. Dělníci průmysloví mají sice poněkud větší plat (180 Kč týdně, 120 Kč týdně) ale práce jejich není stálá, je pouze sezonní (např. kampaň v cukrovaru). Dělnictvo je převážnou většinou národnosti české - sedláci jsou Němci. Pozemkovou reformou získali čeští bezzemkové po několika harcích pole. Někteří si tím "pomohli", druzí zabředli do dluhů, tak že získané pozemky musí prodávati. Velmi těžko pozvedá se český živel, jsa existenčně odkázán na zaměstnavatele Němce. Dnes zaměstnává již německý sedlák jen německé dělníky a přijímá nejraději takové, kteří mají četné rodiny, aby německá škola měla dostatek dětí. Mnoho českých rodin se již odstěhovalo do sousedních českých obcí. Hůře bylo ještě za války, kdy pracovaly ženy a děti, které po práci neměly mnohdy co jísti, a tu trhali v polích řepu cukrovku a doma jí vařenou pojídali. Za moukou se jezdilo kraj světa. Dostala se však jen u člověka českého. Němec nedal nic, leda že upsal několik desítek tisíců, aby se vyhnul povinnosti vojenské. Vždyť stát měl dost vojáků Čechů, kteří za války byli elementem podřadným, se kterým se co nevidět "zúčtuje na vždy"! Vzdor tomu vyrostlo nám dosti statečných mužů, kteří za hranicemi vstupovali do legií a pomáhali osvoboditi českou vlast. Dnes v osvobozené vlasti žijeme sice poněkud volněji ale sociální poměry českého dělníka nejsou o nic lepší.

Z historie: První listinný záznam spadá do roku 1238, ve kterémž se činí zmínka o Mikuláši z Března, který z místní obce pocházel.
V Březně stávala tvrz jejíž zbytky byly objeveny u mlýna čís.p. 12, a sice ve stodole, kde byly objeveny zbytky mimořádně silných a pomalovaných zdí. Tvrz tato byla kvůli bezpečnosti uzavřena ramenem řeky. Byla původním sídlem druhdy na statky bohaté a po sousedních obcích rozšířené rodiny rytířské "Hrušků z Března" a byla pravděpodobně ještě před husitskými nepokoji opuštěna.
Benediktinskému klášteru "Porta apostolorum" v Postoloprtech, přináleželo právo vybírati od vsi Března poplatky. Po zboření tohoto kláštera v husitských válkách v r. 1420, bylo Březno vzato násilím do držení města Loun a jím spravováno až do r. 1454, kdy král Jiří z Poděbrad městu Lounům bezprávně držené statky a zboží, mezi jinými i Březno zabavil. V roce 1455 koupili Lounští od Jiřího z Poděbrad Březno a Malnice za 170 kop českých grošů. Díl Března byl však dle všeho odkoupen držitelem Postoloprt, poněvadž v roce 1465 bylo Březno uváděno jako součást Postoloprt.
V roce 1549 přenechal Štěpán z Weitmuhle, pán Postoloprt svůj díl Března, Albrechtu Kaplíři ze Sulevic, ale již 2. dubna 1559 převzali Postoloprty spolu s Březnem sirotci po kříži z Weitmuhle, Beneš a Jan Vavřinec. Po té zůstalo Březno až do odstranění patrimoniálních poměrů pod panstvím Postoloprt. Dne 24. května 1692, koupil Březno Ferdinand říšské kníže Schwarzenbergu.
Člen rytířské rodiny Hrušků, Jakub Hruška z Března, psal se již v roce 1529 "na Bítozevsi" a byl od r. 1546 - 1547 vrchním mistrem zásobování a odkoupil 19. června 1550 od Hynka Hrušky z Března, Selibice a Tvržice. Roku 1563 pak Tatín. R. 1563 byl držitelem Bítozevsi Šebestián Hruška z Března. Adam Hruška z Března koupil dne 16. května 1573 Zbrašín a roku 1580 Hřivice.
V roce 1586 byl držitelem tvrze Selmice dále Peruce a Toužetína Hanuš Hruška z Března. Rytíři Tobiáši Hruškovi z Března "na Bítozevsi" bylo zboží, pro účast na českém povstání zabaveno a kontraktem ze dne 26. července 1623 prodáno hraběti Adamu z Herbersdorfu. Vilému Hruškovi z Března byla po válce na "Bílé Hoře" zabavena tvrz a dvůr Tatín. Rovněž byly zabaveny Jiřímu Hruškovi z Března přináležející tvrz Lišany a Vidovle. V třicetileté válce bylo rodině Hrušků z Března zabaveno Hradiště a Tvršice. Po roce 1631 byly děti rodiny Hrušků tak ochuzeny, že se sotva ubránily žebrotě.
Na vnější stěně věže márnice u Skupického kostelíčka zasazený a později do vnitřní zdi téže márnice zazděný kámen, nese vytesaný nápis v řeči české z roku 1633, dle něhož tuto márnici vystavěl březenský rychtář spolu s jedním malnickým občanem. Nápis zní:

V třicetileté válce a sice v roce 1641 bylo Březno více než z polovice zpustošeno, neboť z 73 hospodářství se 173 lány pozemků bylo 12 pustých. V roce 1655 byla stavení silně poškozena povodní a v roce 1669 byly pozemky u dvora docela splaveny a neosety, avšak bez ohledu na to vzpamatovalo se Březno záhy a čítalo v roce 1672 již 41 hospodářství a chalup.
Pamětihodný jev jest zaznamenán, že dne 4. října 1631 stála země směrem od Března ke Skupicům v plamenech, jako síra a smola, potom se našly roztroušené kusy uhlí, zvící pěstě.
Od 4. až do 10. května 1759 leželo táborem na březenských pozemcích 6.000 mužů rakouských vojsk a od 20. až do 24. června toho samého roku tábořilo mezi Postoloprty a Březnem 20.000 mužů rakouského sboru pod velením generallentenanta Hladika a zásobovali se v okruhu 20 mílí.
Východně od nádraží Březno-Postoloprty mezi tratí Louny-Postoloprty a státní silnicí stojí od ne paměti "menhir" o němž se udržuje pověst, že byv před dávnými lety převezen ze svého stanoviště do obce, sám se v noci vrátil.
Na východní straně obce, na břehu řeky Ohře, stojí dnes velmi výstavný mlýn s elektrárnou, hnaný turbinami, jehož majitelkou jest firma Pavel Stein a synové ve Březně, která ho koupila od Josefa Slívky dne 16. prosince 1891, jehož předchůdcem byl Josef Kupf.
Na nejzápadnějším cípu březenského katastru byl v létech 1850-53 vystavěn nový cukrovar. Provoz zahájen dne 12. ledna 1853. V roce 1890-91 byl cukrovar zvětšen a nové době i technickému pokroku přizpůsoben.
Dne 1. června 1924 koupila týž od bývalého knížete Schwarzenberga, Ústecká rafinerie cukru, akc. polečnost, která jej stále po částech rekonstruuje.
Starý dřevěný most přes Ohři, přes který vedla aerární "císařská silnice" Praha - Chomutov stál u části obce, zvané Celnice, kde se dříve vybíralo mostné a snad i clo (od čehož patrně pochází nazvání této části obce "Celnice", německy "Zollhaus") a vedl z pozemku č.k. 622 na protější břeh katastru Postoloprtského. Jelikož potřeboval neustálých oprav, byl zrušen a na místo něho postaven nový most, a sice řetězový. Se stavbou tohoto mostu bylo započato r. 1845 a dokončen byl 5.VIII.1850. Trvala tudíž stavba mostu 5 let a kromě toho stavba klenutí, nesoucích silnici od cukrovaru k mostu a do Postoloprt další 3 leta, celkem 8 let. Ale i tento most musil býti nahražen jiným, poněvadž neunesl dostatečného zatížení a protože, maje dřevěnou podlahu, potřeboval každoročně nákladných oprav. Nový, železo-betonový most, postaven byl v roce 1910 pražskou firmou Herzán a Vlček. Byl to prvý most v Čechách, vybudovaný na systému kloubovém.
V roce 1894 byla dostavena místní dráha Louny - Postoloprty. Stanice dráhy Březno Postoloprty, ležící na území katastru březenského, jest zároveň stanicí spojovací linky Obrnice se železnicí Rakovník - Louny, dostavěné v roce 1904.

Z národopisu: Lid ve Březně z jedné třetiny německý, před světovou válkou pak bylo Březno "čistě německé". Český zemědělský dělník dřel u něm. sedláka do úpadu a za tuto dřinu musil býti svému zaměstnavateli jak náleží vděčným. Děti musili samozřejmě jen do školy německé a ta vykonala své poslání přesně a vychovala nám celou řadu "kerndeutsch" lidí, kteří první hodí kamenem po českém člověku.
Takovým způsobem vychovával se charakter českých lidí. I dnes ještě jest cítiti důsledky této výchovy. Mezi sebou se čeští občané často nepohodnou, na sebe si troufají, zuří jeden na druhého, udává se, denuncujencuje, ale vůči Němcům jsou čeští lidé plni devotnosti. Jen neublížit Němci. Raději si třeba jazyk zlomí, jen když může s něm. sedlákem promluvit německy. Kdo pak by mu pak "půjčil" potah, vyoral brambory atd. To ovšem bláhový náš člověk nevidí, že tyto službičky musí velmi dobře zaplatiti proti prací.
Naproti tomu jsou němečtí občané jak náleží sebevědomí, hrdi na svou národnost a nepokrytě dávají najevo své pohrdání českým člověkem. Netají se svou nenávistí vůči našemu státu a jsou připraveni kdykoliv podati pomocnou ruku zničení naší vlasti.
Život rodinný je takový, jako všude jinde. V posledních létech (poválečných) se přestává hleděti na manželství jako na svátost a mnohý mladý manžel nebo i naopak si "hodí za voj", z čehož pak povstávají mrzutosti, klepy, rozvody atd. Jinak žijí zdejší občané více pro sebe. Stýkají se po sobotách, nedělích a svátcích v místních hostincích (máme tu tři) a mnohý otec rodiny propíjí celý týdení výdělek, nedbaje, že doma čeká hladová rodina. K tomu druží se ještě hra v karty. Hrají se u nás nejčastěji hry hazardní, jako ferbl, capáry (Kaufzwik), též maryáš a darda, najdou se někdy karbaníci, kteří zasednou v sobotu večer ku kartám a dohrávají teprve v pondělí ráno.
Celé Březno, hlavně na návsi sestává ze statků, jichž štíty jsou obráceny do vsi. Jsou to vesměs stavby střízlivé bez jakékoliv architektonické ceny. Do vsi ústí okna bytů, do dvora jsou stáje, chlévy a stodoly. Březno utrpělo několikráte značně povodněmi, tak že veškerá stavení jsou poměrně zachovalá. V poslední době si vystavěli čeští domkáři několik nových domků.
Starých rodů ve Březně není. Rodová jména, tak jako v českých obcích, nejsou zde známa, ani jména osobní.